V raných fázích vývoje zemědělských vodních čerpadel se lidé spoléhali především na nástroje poháněné lidskou nebo zvířecí prací-jako jsou vodní kola a vrátky{1}}, aby čerpali vodu z řek, studní nebo příkopů pro zavlažování. Zatímco koncept „vodního čerpadla“ v tomto období byl základní a účinnost byla nízká, tyto rané metody položily základy pro následné mechanizované zavlažování.
S postupným zaváděním mechanické energie do zemědělského zavlažování se objevila raná mechanická čerpadla-jako pístová čerpadla a jednoduchá odstředivá čerpadla-. Tato zařízení, poháněná parními nebo spalovacími motory, výrazně zlepšila účinnost zvedání vody-, což umožnilo zavlažování velkých ploch zemědělské půdy. S rozšířeným přijetím elektřiny ve 20. století se elektrická čerpadla stala hlavní volbou a konstrukce se vyvinula od složitých mechanických konfigurací k vysoce účinným odstředivým čerpadlům.
Zemědělská vodní čerpadla procházejí neustálými modernizacemi materiálů, konstrukčního návrhu a automatizace. Použití materiálů odolných proti korozi -prodloužilo životnost zařízení, zatímco energeticky-úsporné motory zvýšily provozní účinnost; navíc byly vyvinuty různé typy čerpadel,-jako jsou samonasávací a ponorná čerpadla-, jako jsou samonasávací a ponorná čerpadla{5}}, aby vyhovovaly potřebám různých zavlažovacích prostředí. V posledních letech vedl vzestup chytrého zemědělství k integraci vodních čerpadel s inteligentními řídicími systémy, které umožňují dálkové ovládání a přesné zavlažování, čímž je využívání zemědělské vody efektivnější a vědecky řízené.
